bory, rašeliniště a suťové javořiny
bučiny, habřiny a alpinské louky nad hranicí lesa
lužní lesy, bory a klimaxové smrčiny
proces nárůstu počtu druhů na ekotonu
interakce mezi jednotlivými organismu v ekologickém čase
štěpení linii za vzniku jednoho či více samostatných druhů
alokací druhů
počtem jedinců na jednotku plochy
diverzitou populace
nejmenší počet jedinců pro dlouhodobé udržení genetické variability
populaci, jež optimálním způsobem čerpá dostupné zdroje
populaci, v niž každý jedinec má stejnou šanci uplatnit své geny
vymírající druh, nedosahující k okrajům realizované niky
druh s omezeným areálem rozšíření
euryvalentní druh s dobrou schopností šíření
zonální vegetační pásmovitost
poslední stádium sukcese
azonální vegetace
ptáky a savce
všechny živočichy s nestálou tělesnou teplotou
bakterie, nižší a vyšší rostliny
užší než teoretická nika daného druhu
širší než teoretická nika daného druhu
dle podmínek prostředí bývá užší či širší než teoretická nika daného druhu
asi 10-20% spotřebují živočichové
asi 80-90% spotřebují živočichové
asi 40% spotřebují dekompozitoři a 15% živočichové
soubor ekosystémů s podobným typem klimatu
druh s omezeným areálem výskytu
přechodovou zónu na hranici dvou prostředí
